Milion podpisů, jeden cíl. Mladí Svobodní chtějí Brusel přimět, aby o migraci jednal

Studenti, kteří po večerech sbírají podpisy a rozdávají letáky. Tomáš Havel a Martin Schrödl v živém vysílání pořadu Facka z Prahy vysvětlovali, proč se angažují v celoevropské iniciativě Safe Europe Act, proč nevěří v návratovou politiku Evropské unie a proč by Česká televize mohla fungovat jako předplatné.

Oba jsou mladí a oba vedou kraje. Tomáš Havel, místopředseda Mladých Svobodných, koordinuje iniciativu Safe Europe Act ve Středočeském kraji, Martin Schrödl, který pochází z Příbrami a v Plzni studuje, v kraji Plzeňském. Hned na začátku upozornili, že mluví za sebe, nikoli za celou organizaci. Hodinový stream se přesto proměnil v souvislou výpověď o tom, jak se na Evropskou unii dívá generace, která si nepamatuje, jak se do ní vstupovalo.

Pět bodů a článek 4

Safe Europe Act je podle Schrödla evropská občanská iniciativa s pěti hlavními body: bezpečná Evropa, moratorium na migraci z neevropských zemí, remigrace, ochrana kulturního dědictví a zachování pomoci pro ty, kdo ji skutečně potřebují. Na poslední bod kladl důraz. Kritici podle něj rádi tvrdí, že iniciativa nechce pomáhat nikomu, a to není pravda. Právním ukotvením je článek 4 odstavec 2 Smlouvy o Evropské unii, podle něhož Unie ctí národní identitu členských států.

Cílem je milion podpisů. Ke dni vysílání jich iniciativa měla podle Schrödla v celé Evropě téměř 793 tisíc, z toho přes 29 tisíc v Česku. Po dosažení milionu by se evropské instituce musely návrhem zabývat. Překážkou zůstává registrace: podle Schrödla ji Evropská unie odmítla s tím, že iniciativa odporuje evropským hodnotám, a organizátoři se o ni nyní soudí.

Návratová politika, která nefunguje

Havel připomněl, že minulá vláda migrační pakt podpořila. Někteří politici ODS, kteří dnes proti nelegální migraci horlivě vystupují, pro něj podle něj zvedli ruku. Návratová politika přitom podle Havla v praxi neexistuje: zůstává na jednotlivých státech a odpovědí Bruselu je přerozdělování migrantů na východ, nikoli jejich návrat. Poukázal i na dvojí metr. Itálie během migrační krize porušila dublinská pravidla a pustila migranty na sever. „Proč bychom my měli plnit závazky vůči Bruselu, když jiné evropské státy na to kašlou?“ ptal se, když přišla řeč na euro.

Schrödl doplnil, proč nevěří ani nově schváleným návratovým centrům ve třetích zemích. Řeší podle něj jen polovinu problému: dokud bude Evropa lákat štědrými sociálními systémy, vrácení migranti se budou vracet. Havel to dotáhl do závěru: kdyby Evropa migranty nelákala, žádnou návratovou politiku by nepotřebovala.

Pasivní rezistence nestačí

Dobrou myšlenkou byla Unie podle obou na začátku, jako volná hospodářská spolupráce suverénních států. Zlom podle Havla přišel s Lisabonskou smlouvou v roce 2009, kdy státy v klíčových otázkách migrace a azylu ztratily právo veta a začalo se hlasovat kvalifikovanou většinou, z níž těží největší státy. Proto oba odmítají rozšíření o Ukrajinu i případný návrat Velké Británie: miliony nových občanů by hlas Čechů dál oslabily.

Schrödl k tomu nabídl historickou paralelu. Europoslanci ANO se podle něj u řady zásadních hlasování zdržují. Připomíná mu to pasivní rezistenci českých politiků v Rakousku-Uhersku, kteří nechodili na jednání nebo se zdržovali hlasování, a nic tím nezískali. Kdo se zdrží, podle něj ve výsledku hlasuje s většinou.

Vystoupení z Unie oba připouštějí jako krajní možnost. Havel nevěří, že je současný systém reformovatelný, a takzvaný Czexit vidí jako páku, o níž se málo mluví. Schrödl je opatrnější: reforma je teoreticky možná, otázkou je, zda už není pozdě. Na Británii ukázal, že odejít nestačí. Kdo odejde, ale politiku nezmění, nezíská nic.

Česká televize jako Netflix

Debata se nevyhnula ani financování veřejnoprávních médií. Schrödl připomněl, že stát musí šetřit, a škrty v řádu patnácti procent by podle něj schopný manažer zvládl. Jeho ideálem jsou dobrovolné platby nebo předplatné. Sám prý Českou televizi sleduje, když se hraje hokej, a za odpovídající částku by si ji rád zaplatil. Havel se ptal, kolik z těch, kdo demonstrují s hesly o placení České televize, jí skutečně pošle dobrovolný příspěvek, který nová úprava umožňuje. Novinářům vytkl, že místo informování o sporu protestují ve vlastní věci. Komerční televize si podle něj na provoz vydělat dokážou, a krácení peněz proto může být pro Českou televizi přípravou na budoucnost.

Zajímavý byl i jejich postoj k legální pracovní migraci. Havel ji považuje za věc národních států, nikoli Bruselu, a Česko ji podle něj nyní nepotřebuje. Schrödl šel dál: místo záplatování pracovního trhu migrací by stát měl řešit nízkou porodnost. Jinak se podle něj Česko dostane tam, kde je dnes Itálie.

Popper celý, ne napůl

Na otázku diváka, jak se stavět k aktivistům, kteří iniciativě vyhrožují, odpověděl Schrödl odkazem na filozofa Karla Poppera. Odpůrci podle něj rádi citují jeho paradox tolerance: příliš tolerantní společnost toleruje i vlastní zničení, a proto prý nemusí tolerovat ty, které považují za nebezpečné. Zamlčují však druhou polovinu. Popper sám psal, že netolerantní názory je třeba snášet, dokud jim lze čelit argumenty v otevřené diskusi. Kdo místo debaty sahá k násilí, nemá podle Schrödla právo se na Poppera odvolávat.

Komunální lekce z Příbrami

Na závěr přišly na řadu komunální volby. V Příbrami podle Havla zvítězilo hnutí ANO, přesto ho obešla koalice TOP 09, STAN a Pirátů. Je tak křehká, že potřebuje tři místostarosty, a v zastupitelstvu jí stačí poměr třináct ku dvanácti. Schrödl upozornil na paradox: tábor, který jinde k obcházení vítězů vyzývá, si na Praze 8 stěžoval, že obejít vítěze je nedemokratické, když se to stalo Praze sobě. V Plzni naopak ocenil práci primátora, který podle něj myslí i na řidiče. Havel, který sám není členem strany, ale registrovaným příznivcem, přiznal, že vládní tábor senátní volby nevyhrál. Je to podle něj obvyklá daň za vládnutí.

Z hodinového streamu tak vyšel obraz mladých lidí, kteří se nespokojí s kritikou na sociálních sítích a jdou do ulic sbírat podpisy. Zda iniciativa milionu dosáhne a zda se jí Evropa vůbec bude chtít věnovat, ukážou příští měsíce.